Mám právo sdílet svou víru?

Ježíš Kristus na tramvaji, veřejné vystupování nábožensky založených lidí na náměstí nebo sdílení vyznání víry na sociálních sítích?

Dnešní většinová společnost v České republice je více orientovaná na vědu, víru v něco jiného nežli na Boha. Víra v Boha je pro mnohé něco nepochopitelného a nereálného. Často se stává, že vás někdo zastaví na ulici, zaklepe na dveře, nebo jen vidíte příběh na sociálních sítích neznámého člověka. Jsou to právě lidé, kteří našli svůj smysl života v Bohu a kteří svojí lásku prezentují dál. Nicméně, mají právo říct svůj názor? Mají právo se veřejně hlásit ke své víře? Pro mnohé je automatická odpověď ne. Lidé mají tendence automaticky odsuzovat víru a věřícího pouze na základě desinformací, domněnek či svého vlastního prožívání aniž by si informace ověřovali nebo respektovali názor druhého. Nedávno jsem se setkala s příspěvkem na sociálních sítích jedné slečny, která veřejně sdělovala proč, kdy a jak našla právě svou víru. Příspěvek nenutil nikoho, aby se obrátil k Bohu. Po zveřejnění se dočkala pouze veliké kritiky, nadávek a zesměšňování. Tento případ samozřejmě není bohužel ojedinělý. Nicméně je potřeba si uvědomit, že jsme společnost, která nežije pouze v rámci stanovených pravidel, které si určujeme sami, ale i podle zákonů, základní listiny práv a svobod, která se týká bez výjimky každého. Každý kdo veřejně projevuje svůj názor, svojí náboženskou svobodu, má na tuto možnost právo. Naopak jedinec společnosti, který se projevuje nenávistně, utlačuje a zesměšňuje druhého na základě jeho víry, je ten, který porušuje tyto principy a stanovené právo.

 Možná je čas na to, aby se společnost zamyslela nad tím, zda je pro jejich život opravdu potřebné někoho shazovat anebo respektovat a přijmout názor jiného.

Jaký máte názor vy? Už jste se s něčím podobným setkali?